pátek 21. října 2016

Bublající budíček

Tak konečně! Dva dny chodím nakukovat pod pokličku a pořád to vypadá, že kvasinky v cideru nic nedělají. Včera odpoledne jsem zaznamenal velký nárůst pěny, ale skrz zátku nejde stále ani jedna bublinka. 

Ráno v osm mne probudilo bouřlivé probublávání v kvasné zátce. Konečně!





Na hladině už není vysoká jemná pěna, která tam byla včera. 



Cítím úlevu. Cider pro dcerku bude. 

úterý 18. října 2016

Cider pro dcerku

Pívo leží, kvasná nádoba zahálí a tak se pouštím do dalšího experimentu, kterým je CIDER PRO DCERKU. Moje dcera cider ráda. Jablečný nejvíc. 

Před několika hodinami dorazil posel z PPL a přivezl jablečný koncentrát pro výrobu cideru. Následovalo opět dezinfikování všeho, co přijde do styku s nápojem, pak rozpouštění koncentrátu ve vodě. Tentokrát teplotu hlídám pečlivě, ne jako minule. 

Vodu napouštím sprchou, protože chci roztok řádně okysličit. Pak se v něm, jak doufám, bude kvasinkám dobře dařit. Prudký proud vody však vytváří na hladině hustou pěnu, což ve mně vzbuzuje obavu, zda se mi podaří kvasnice dobře rozmíchat.

Tady už pěna trochu spadla

Bohudík, pěna při míchání docela ubývá a tak vrhám kvasnice do roztoku, pořádně je promíchávám a v duchu jim přeji dobrou chuť.



Jestli kvasinky začaly baštit cukr, poznám zítra nebo pozítří. Doufám, že v kvasné zátce bude opět rušno. Pokud snad ne, vypiju ten mošt sám. I nezkvašený je ukrutně dobrý. :-)

Zašpuntováno. Teď už jen aby vydržely nervy.
. Dílo mám v ložnici, kde mi snad bude pěkně vonět. Bude opravdu těžké bránit se nadměrnému ochutnávání. 

Dej Bůh štěstí i s tím ciderem pro dcerku!

Zázrak v ležáckém sklepě

On to vlastně žádný sklep není. Jen moje spilka ze staré lednice nyní přestala být spilkou a stala se ležáckým sklepem.

Uplynul necelý týden ležení a já stále nevidím změny, které se v lahvích odehrávají. Chodím totiž pravidelně ochutnávat a tak ten velmi pomalý proces, který se ve sklepě odehrává vůbec nezaznamenávám. Až dnes, když jsem se rozhodl napsat další poznámku do tohoto blogu a mám k dispozici staré fotky, valím bulvy.

Opravdu se tu děje zázrak zrození nového piva! Kvasinky sedimentují, pivo se čeří jako o závod. :-) Vše tedy probíhá přesně tak, jak má.

Pěnu má, barvu také...

 Říz je ještě poměrně slabý, ale to se bude s časem ležení stále zlepšovat. Chuť a pěnivost už je velmi slušná, hořkost je naprosto perfektní, vysoká.

A chuť je už teď perfektní!

Dost řečí, jdu ochutnat ještě jednu lahev. Dej Bůh štěstí!

pátek 14. října 2016

Nejtěžší je vydržet

Pivo je v lahvích, druhotná fermentace začíná, čili začíná tzv ležení, které dělá z piva obyčejného ležák. Nejtěžší je vydržet, říkají zkušení domovařiči a já jim musím dát zapravdu.
Jsem netrpělivý. Bude to opravdu pivo? Nepokazil jsem něco? A tak chodím ochutnávat. Kupodivu už nyní ta zakalená tekutina chutné docela pivně.

Krátce po stočení do lahví.

Zatím je to takový pivní burčák, ale pít se to rozhodně dá. Jsem zvědav, kolik lahví vydrží "povinný" měsíc ležení, kdy už by kvalita piva měla být na slušné úrovni.


Je to takový pivní burčák..


Plastové lahve se zatím dají docela snadno zmáčkout mezi prsty, tlak CO2 v lahvích je tedy dosud slabý. Kvasnice, vy mršky, koukejte pracovat! Už se nemůžu dočkat výsledku naší společné práce. Já už jsem si svoje odmakal, tak se tužte! 
Dej Bůh štěstí!

středa 12. října 2016

...a je to ve flaškách. Není to ale brzo?


Měření hustoty i "mrtvý" ventil signalizují, že by se konečně mohl nalahvovat. Ještě kontrolní výpočet, podle kterého vychází, že jsme na hodnotě 4,9% obsahu alkoholu. 
Vymyté a vydezinfikované plastové pivní lahve jsou připraveny. Dextroza pro druhotnou fermentaci též, stáčedlo nasazeno, tak můžeme začít. Prostě a jasně, stáčírna je ready!



Prvních několik lahví hodně pění a tak předpokládám, že budou méně plné. Pivo postupně pění méně a méně a tak náhodně plním i několik (snad dárkových) lahví od Bernarda. Ty by, na rozdíl od plastových, neměly explodovat v případě, že jsem stočil dříve a tlak v lahvi bude příliš velký. Prý si umí "odfouknout". Uvidíme.

Za nějakou půlhodinu je kvasná nádoba bez piva, na dně zbyla jen vrstva kvasnic.




Zato "spilka" je obsazena lahvemi budoucího Pilseneru z Vlašimi! Pár dní si pobudou v teplotě , ve které probíhala primární fermentace a pak poputují do chládku k "ležení".



Tak, Dej Bůh štěstí

neděle 9. října 2016

Raketa, aneb psinec U nádraží ve Vlašimi


Mám rád pivo, mám rád hospody (některé méně), mám rád setkávání s lidmi v tomto prostředí. Tuhle subkulturu, tak typicky českou, mám za svou už více než čtyřicet let.

České hospody jsou prostředím, kde se setkávají lidé různého věku i názorů, kde se probírají více či méně vášnivě témata sportovní, politická i veskrze osobní. A to mám rád.

Mám procestováno mnoho zemí a vždycky jsem se snažil setkávat se s ryzí "solí země" právě v putykách a nálevnách. Odtamtud jsem si odvážel krátkodobá i déletrvající přátelství, ale hlavně spoustu informací o životě v té které zemi. Proto, ale nejen proto, mám hospody rád.



V zahraničí jsem nikdy, a to ani támhle v okrese Ratanakiri, kambodžském zapadákově, nenarazil na problém s hygienou při podávání piva. Jinak je tomu u nás doma.

Nějak si nemohu zvyknout na jednu nejmenovanou nádražní restauraci, kde psi chodí po stole, chlemtají pivo z půllitrů, které se myjí ve stejné vodě jako ty vaše, kde štěkot obtěžuje hosty a to jen proto, že "pejskové" jsou majetkem štamtgasta. 

Přesto tam chodím, piju to celkem jinak kvalitní pivo, léčím si občasné opary a těším se, že se z téhle restaurace jednou stane něco jiného. Protože tato hospoda na to má. Jen potřebuje někoho, kdo by věnoval více péče hostům, čistotě, tomu, aby nekuřácký prostor platil pro všechny....
Další nápady si nechám pro sebe. Každý, kdo tam chodí, ví co by se dalo vylepšit za pár korun.

Proč jsem tak "drzý"? Protože mi vadí to, že někteří nespokojení hosté mlčí a říkají si to jen mezi sebou, proto, že já už mám ve spilce vlastní pivo (trochu sobecké, že?), a hlavně proto, že lidé, které tam už pár let potkávám, jsou mi blízcí a nerad bych o ta setkání přišel jen proto, že mám jisté nároky na hygienu i chování personálu.

BTW, sklenice "pejskařky" má dole u dna špinavý, nikdy zcela nevymytý kroužek nečistot, který vyvolává zvýšené uvolňování CO2. Taky jste si všimli? A to je ta sklenka osobní sklenicí VIP osoby!

Moje vlastní pivo, připravené v domácích podmínkách sice amatérsky, bude stoprocentně prosto všeho, co do piva nepatří. A to mi stojí za to vynechat z mého života tento pajzl.

Až budete mít chuť na pivo bez psích bakterií, zastavte se u mne doma. 
Pokud zbude, rád vás pohostím.
Zdarma.

Dej Bůh štěstí!

sobota 8. října 2016

Z hory se ozývá zlověstné dunění...


Nad řekou Blanicí
(ze hry Blaník)


Nad řekou Blanicí tyčí se hora,
chudé tam políčko sedláček orá.
Hlouběji zatlačil do země radlici,
kov na kov narazil, vyoral přilbici.

Tak pověst nelhala! Jsou tam a čekají.
Děti mé, neplačte, nezoufej, můj kraji!
Ruce pryč, cizáku, zde domov tvůj není!
Z hory se ozývá zlověstné dunění...



pátek 7. října 2016

Vařila myšička kašičku

Ráno, raníčko, panna vstala... a začala mýt a desinfikovat veškerý materiál, který přijde do styku s budoucím sladem. Kvasná nádoba, víko, ventil, míchadlo.. Mezitím leží v horké vodě ponořený sáček s koncentrátem. V horku koncentrát změkne a lépe se vylévá ze sáčku. Do kýble napouštím teplou vodu, do ní koncentrát a pár kapek ze dna sáčku kane na jazyk. Koncentrát je příjemně hořko-sladký, budoucí pivo bych v něm nepoznal. Při tom pořád musím myslet na to, abych nešikovně neodložil míchadlo někam, kde by se mohlo infikovat cizími breberkami (divokými kvasnicemi, plísní...). Je to poprvé a tak jsem nervozní. Nechci hned napoprvé vylévat várku do záchoda. 

Ještě nemám kuchyňskou váhu a tak půl kila dextrozy a půl kila maltozy z kilových sáčků odhaduji od voka. Později se ukáže, že jsem tam nasypal 630g maltozy a 580g dextrozy. Bude to tedy ždibec alkoholičtější a též plnější pivo. Budu ředit na 20 litrů, což by za optimálních podmínek odpovídalo budoucí dvanáctce. Zkušenější sládkové z fora www.varimpivo.cz radí napoprvé vařit z koncentrátu firmy Better Brew, Czech Pilsener. Samozřejmě na rady zkušených dávám. Do mírně ředěného koncentrátu sypu cukry a míchám a míchám.

Za nějakou čtvthodinku mám rozmícháno a je tedy potřeba doplnit vodu na oněch 20 litrů. Bohužel mně nenapadlo změřit teplotu vody, kterou jsem ředil koncentrát k rozpouštění ingrediencí a tak ke své hrůze zjišťuji, že mých dvacet litrů má nehezkých 28C. V předpisu je ovšem uvedeno, že kvasit se má v rozmezí 20-25C. Problém by to nebyl, kdybych si předem býval nerozmíchal kvasnice ve sklence vody s trochou dextrozy. Zatímco přemítám, zda vyšší teplota mladiny může být pro kvasnice smrtelná, Kvasnice ožívají, cpou se dextrozou a začínají hrozit pohromou známou z pohádky Hrnečku vař.

Nechci nic riskovat a tak dvacetilitrový kýbl, pardon - kvasnou nádobu, nesu do koupelny, stavím do vany a napouštím studenou vodu. Bleskový odskok do kuchyně. Kvasnice už tvoří pěknou čepici a mají podle odhadu už trojnásobný objem. Upaluji zpět do koupelny, kde přibývá chladidla a vehementně míchám obsah kvasného kýblu (kompromis mezi terminus technicus a terminus vulgaris). Teplota možná klesá, ale teploměr to potvrzuje jenom velmi neochotně. Skok do kuchyně, kde vidím že stoupající válec kvasnicové pěny už má nějakých 5-8 cenťáků. Tak nic, běžím pro kýbl a v kuchyni vypouštím dravce ze skleničky. Pořádně promíchám a provzdušním. Na "spilce" mám nastavenu teplotu 16C, což je spodní hranice teplotního rozsahu vhodného pro tento typ kvasnic. Teď už se snad nedá nic pokazit! Nedá? Ale dá! 


Nasazuji víko, pevně přitlačím a zasunu kvasnou zátku s nalitou převařenou vodou. Jakmile zvedám kýbl ze země, abych jej dal do spilky, kýbl se vahou lehce zdeformuje, zátkou probublá vzduch a v okamžiku uvolnění kýbl ze zátky nasaje vodu. To se stát nemělo! Spoléhám na to, že převařená voda sladu uškodit nemůže. Příště si budu pamatovat, že ventil je třeba nasadit až když je kocour v troubě, čili kýbl v lednici. Ještě poznamenat počáteční hustotu, abychom později mohli vypočítat obsah etylalkoholu.


Dělá nám to hezkých 1049 st.



Teď už nezbývá, než zavřít vrata spilky a věnovat se tvorbě pivních etiket. Na webu je pár šikovných prográmků, kde do vybraného motivu jen doplníte vlastní text.

Za pár hodin by to mělo začít "bunzírovat". Doufejme, že jsem nic nezkonil.




Napětí trvá!

středa 5. října 2016

Kde se pivo vaří...


Ani nevím, kdy mne napadlo, že bych mohl zkusit "uvařit" pivo doma. Faktem zůstává, že už asi dva měsíce lovím po internetu informace, návody a zkušenosti. Objevil jsem několik stránek a jednu velice zajímavou diskusi. Jsem takový malý český pivař laik, vím jak pivo vypadá i chutná, ale i tak tak pro mně bylo mnoho věcí překvapením. Tak například jsem netušil, že existuje nějaké svrchní anebo spodní kvašení a spoustu jiných věcí. Samozřejmě vím, že různá piva chutnají různě (některá i hrůzně), ale například co to je třeba IPA, to jsem vůbec netušil.

Jako předčasný důchodce, který neúspěšně hledá práci, mám hodně času na studium a přemítání, ale málo finančních prostředků, které bych mohl do vybavení domácího pivovaru vrazit. Tak jsem se zatím začal aspoň vzdělávat. Četbou a degustacemi.

U nás v Tescu (odporník nechť mne nekamenuje) jsem nakoupil pár vzorků špecijálních piv. abych si teorii trochu obohatil praxí. Výběr u nás mají bohatý a tak jsem koupil jen pár lahviček, protože jinak bych se asi finančně zruinoval. Něco vzorků bylo od Bernarda, něco od náchodského Primátora a pár lahví bylo "expertly crafted for TESCO", podle viněty uklohněno na Slovensku. Jedna "pšenice" byla z Krušovic. Každé pochopitelně chutnalo jinak, ale k velkému překvápku, nejmíň mi jela právě ta pšenka z Krušovic.




Jakmile jsem vychlemtal zmíněné vzorky (nikoli na posezení, prosím) začal jsem si přece jen už trošičku připadat jako maestro sládek :-) .
*
Při jedné pivní debatě, jsem kamarádovi Arnoštovi nadhodil ideu vybudovat si vlastní pidipivovárek a nápad byl přijat s nadšením a s příslibem podílet se na nákupu hardvéru. "Vařit" pivo se dá i v celkem primitivních podmínkách. Co k tomu potřebujete? Tak především kýbl, vodu, chládek, nějaký ten sladový koncentrát (machři vaří ale přímo ze surovin!) no a také pivovarské kvasnice. Tak s tímhle vybavením se dá už vyrobit nějaké to pivo. Ale. Ale když to myslíte vážně, pořídíte si jistě ještě teploměr, cukroměr, dezinfekční prostředek, štětku na mytí lahví, stáčedlo, kvasnou zátku a další sarapatičky. Obchody pro pivovarníky prodávají už připravené sety v různých variantách. Díky laskavosti mé milované dcerky, (díky, Aničko!) jsem objednal  tenhle set i další vercajk.


Spilka je doma!
Zprvu byl trochu problém se "spilkou" neboli se sehnáním přiměřeně levné ale funkční lednice, kde by probíhala primární fermentace ve mnou nastavené teplotě. Na internetu byla spousta lednic ale bohužel dost drahých, nebo byly tak daleko, že by se doprava nevyplatila. Ukázalo se, že inzerát v Albertu naproti přes ulici, který podala paní bydlící o dva bloky vedle mně seslal sám pivní Pánbůh. S pomocí kamaráda a dvou kolemjdoucích se nám podařilo ručně dopravit "spilku" domů.

Koncentrát na výrobu pivka už čekal doma asi dva týdny, ale pořád nebylo jasné kde a jak seženu termostat s čidlem k ovládání lednice. Termostat od výrobce lednic totiž neumožňuje nastavení tak "vysokých" teplot, jaké jsem pro první (svrchně kvašené) pivo potřeboval. Tady nakonec zabodoval pan CONRAD, který má v nabídce přesně to, co bylo potřeba.
Termostat už tlačí teploměr
na kýžených 18 stupňů.


*

Tak, teď už máme všecko pohromadě a můžeme do Hajan. Dobře se vyspat na první hokus pokus s výrobou vlastního ležáku je základní předpoklad úspěchu.


Jakže to říkají správní pivavařiči?



DEJ BŮH ŠTĚSTÍ!